Úvodník - Volební kampaň – souboj bez pravidel?
Ačkoliv to pravděpodobně nebylo v posledních měsících příliš zřejmé, volební kampaň má v České republice zákonem daná pravidla. Jaký význam má v kampani etika a jaké jednání už je za hranou stanovenou zákonem?
Pokud jste nebyli posledních několik měsíců na dlouhé dovolené nebo pracovní cestě, tak jste tomu zcela jistě nemohli uniknout. Máme za sebou volební kampaň a nyní už i volby hlavy státu. Některými politology a novináři je označována za nejvyostřenější a nejkonfliktnější ze všech prezidentských volebních kampaní v novodobé historii našeho státu. Já si celkem živě vzpomínám i na obě předchozí přímé volby a ve srovnání s právě proběhlou kampaní bych s tímto konstatováním patrně souhlasil. Je však také možné, že zde dobře funguje selektivní paměť, která se snaží negativní zážitky vytěsnit, neboť předchozí kampaně také rozhodně nebyly vedeny v duchu fair play (pokud již na samotném spojení pojmů „volební kampaň“ a „duch fair play“ není cosi nemožného).
Rád bych vážené čtenáře ujistil, že cílem mého dnešního úvodníku není přidat další politický komentář na hromadu již publikovaných rozborů a stanovisek. Jako advokát bych se rád podíval na zákonnou úpravu volební kampaně a pokusil se shrnout, v jakých mantinelech se jednotliví kandidáti a hlavně jejich marketingové týmy během kampaně pohybují a jak moc je reálné, že občas ten mantinel překročí. Většina z nás – sledujících politickou scénu se snahou o zachování duševního zdraví – tuší, že existují pravidla ohledně financování kampaně či zveřejňování volebních průzkumů v určitém časovém úseku před konáním voleb. Po nahlédnutí do zákona o volbě prezidenta republiky jsem však byl překvapen detailností zákonné úpravy, přeci jen se při výkonu advokacie s tímto druhem právního předpisu tak často nepotkám.
Měl jsem možná tak ještě mlhavé povědomí o tom, že osoby vstupující do volební kampaně na podporu některého z kandidátů by se měly povinně registrovat u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. A to vlastně jen proto, že se v roce 2013 v rámci první přímé volby hodně diskutoval onen celostránkový inzerát v bulvárním deníku pomlouvající jednoho z kandidátů. Tehdejší inzerát žádné označení registrovaného podporovatele druhého kandidáta neobsahoval a zjevně tak porušoval zákonná pravidla. Mimochodem, i pro letošní volby je tato databáze podporovatelů veřejně dostupná na internetových stránkách úřadu a bylo by patrně zajímavé zkusit udělat porovnání mezi zadavateli jednotlivých billboardů a oficiálně deklarovanou skupinou podporovatelů. Zkusil bych si tipnout, že první skupina bude podstatně početnější (opět, striktně vzato, v rozporu se zákonem).
Velmi mě však překvapilo, že zákon o volbě prezidenta republiky obsahuje ustanovení, které doslovně zní „Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.“ Zákon takto přímo definuje pravidla kampaně dokonce s odkazem na pojmy „čestnost“ a „poctivost“? To opravdu zákonodárce riskoval, že bude někdo v soudním řízení tvrdit a prokazovat, co je pravda a co je lež? Vždyť si všichni jistě vzpomeneme na příklady z minulosti, kdy byly o jednotlivých kandidátech publikovány zjevně lživé informace. Jedná se tedy o prázdné ustanovení zákona? Jak asi již tušíte, není to tak jednoduché. K hledání odpovědi na tyto otázky nám pomůže rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v řízení o neplatnosti volby prezidenta republiky týkající se první přímé prezidentské volby konané v roce 2013.
Mnozí z nás si jistě budou pamatovat, že tehdejší volební kampaň hned při první přímé volbě ukázala, že v honbě za voličskými hlasy se někteří kandidáti příliš netrápí tím, co je čestné a poctivé. Navrhovatel v daném soudním řízení vypočítal celkem dvanáct „faulů“, kterým musel čelit tehdejší prezidentský kandidát a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Mezi jinými se jednalo například o záměrné zkreslení výroků o právní povaze tzv. Benešových dekretů, publikaci zjevně nepravdivých informací o užívání nacistických symbolů v rodovém sídle pana Schwarzenberga, zcela vymyšlenou informaci o údajné podpoře představitele Sudetoněmeckého krajanského sdružení nebo publikaci již výše zmíněného lživého a zavádějícího inzerátu v první den druhého kola voleb.
Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil souhlas s názorem navrhovatele, že řada z výše uvedených tvrzení předkládaných voličům v rámci volební kampaně se „mohla mnoha lidem jevit jako nekorektní, demagogická a některá dokonce lživá.“ Soud pak rovněž konstatoval, že případné prohlášení volby za neplatnou musí být zcela výjimečným rozhodnutím, neboť jím soud zasahuje do rozhodnutí voličů jako suveréna volebního systému. Pro takový zásah si soud definoval tři následující podmínky – (i) nezákonnost jednání, (ii) vztah mezi touto nezákonností a zvolením vítězného kandidáta a (iii) zásadní intenzitu této nezákonnosti. Intenzita přitom může spočívat nejen v jednom intenzivním nezákonném jednání, ale i v kumulaci většího množství slabších protizákonností. Soud v této souvislosti použil příměr L. L. Fullera „většina nespravedlností tohoto světa není páchána pěstmi, ale lokty.“
V odůvodnění svého rozhodnutí k meritu sporu předložil soud detailní rozbor svých výše uvedených třech podmínek případné neplatnosti volby. Nejprve konstatoval, že pojmy „čestně a poctivě“ nelze „v prostředí volební kampaně ztotožňovat s dobrými mravy, jak jsou chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva a obecné morálky. Nedostatek etiky ve volební kampani ještě nemusí bez dalšího činit takové jednání protizákonným.“ Otázku etiky tedy máme v rámci volební kampaně vyřešenou.
Za zásadní a podstatné pak soud považuje zejména načasování jednotlivých případných nezákonných jednání, čímž dle mého názoru vlastně rozšiřuje své vlastní podmínky pro vyslovení neplatnosti volby na čtyři. Soud konstatoval, že téměř na všechny namítané neférové argumenty měl oponent možnost v rámci kampaně reagovat. V odůvodnění rozhodnutí soud konkrétně uvedl, že „i zjevně závažný faul, k němuž však dojde dlouho před hlasováním voličů, volební výsledek výrazněji neovlivní, neboť dotčený kandidát na něj může přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat.“ S jistou dávkou cynismu by se tento názor soudu dal interpretovat tak, že ve volební kampani můžete i lhát, jen je potřeba s tím včas přestat.
Soudem řešená volební kampaň však přinesla i zcela zjevně nezákonné jednání, které tímto „časovým testem“ prostě nemohlo projít, neboť onen inzerát v celorepublikovém deníku byl publikován v první den druhého kola voleb. Čtenáři si ho tedy mohli přečíst dopoledne před otevřením volebních místností a druhý kandidát neměl šanci na inzerát reagovat. Soud tudíž musel řešit naplnění své třetí výše uvedené podmínky, tj. existenci zásadní intenzity nezákonnosti. Ačkoliv konstatoval, že předmětný deník měl tehdy náklad 300 tis. kusů denně a svým obsahem zasahoval přibližně 1 milion voličů, v odůvodnění rozhodnutí soud uzavřel, že „přes vysokou intenzitu protizákonnosti nebyl inzerát s to změnit volební výsledky,“ neboť celkový výsledek voleb byl výrazný ve prospěch druhého kandidáta v počtu bezmála 500 tis. hlasů. Nevím jak vy, ale já mám z tohoto rozhodnutí pocit, že soudem definované interpretační podmínky efektivní použití zákonného pravidla nezákonnosti volby prakticky vylučují. Když už existuje zjevná a vysoce intenzivní nezákonnost, na kterou nemohl poškozený kandidát reagovat, tak by volby ještě musely skončit dostatečně těsným výsledkem, aby bylo možné o neplatnosti vůbec uvažovat.
Jak zakončit tento můj komentář alespoň částečně pozitivně? Kupodivu si mohu pro pozitivní závěr vypůjčit další větu z diskutovaného soudního rozhodnutí. Soud v odůvodnění použil také následující citaci z politologické literatury - „výjimečně agresivní styl negativní volební kampaně může mít kontraproduktivní efekt, tj. může se obrátit proti jeho iniciátorovi a v důsledku snížit počet získaných hlasů ve volbách.“ Pojďme společně doufat, že toto riziko bude zohledněno kandidáty v budoucích volbách, ve kterých bude převažovat pozitivní kampaň zaměřená na představení jednotlivých volebních programů.
