Úvodník: Práce z domova – dočkáme se konečně pravidel?
Práce z domova jako zcela běžná věc je tu s námi už dva a půl roku. Zákoník práce se ale dosud tváří, jako kdyby práce mimo pracoviště zaměstnavatele neexistovala, a upravuje jen několik výjimek pro pracovníky, kteří pracují na dálku a svou pracovní dobu si rozvrhují sami; těch je ovšem v praxi naprosté minimum. Jak tedy u zaměstnanců pracujících z homeoffice splnit všechny požadavky, které na zaměstnavatele zákoník práce klade, aniž by s prací na dálku počítal?
Určitou úpravu pravidel dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci umožňuje smluvní volnost. Nicméně v podmínkách přísné zákonné ochrany zaměstnanců je to pro zaměstnavatele, kteří chtějí mít věci nastavené správně, pořád dost nejistá cesta.
Novela zákoníku práce a dalších předpisů, která má situaci napravit a práci na dálku upravit, se konečně dostala alespoň do připomínkového řízení. Má před sebou ale ještě dlouhou legislativní cestu, na které se jí může leccos přihodit. Přinejmenším je ale návrh dobrou indikací toho, jak se úřady na „práci na dálku“, což je české legislativní synonymum pro homeoffice, dívají. A dívají se poměrně přísně – i ve vztahu k poskytování a zdanění náhrad při práci z domova.
Nově má být třeba dohoda o práci na dálku mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem povinně uzavřena písemně. Pokud taková dohoda existovat nebude, zaměstnavatel riskuje nejen pokutu od Inspekce práce, ale také zdanění a zpojistnění náhrad poskytnutých takovému zaměstnanci pracujícímu na dálku.
A právě náhradám je věnována v novele velká pozornost. Navrhovaná pravidla výslovně upravují povinnost zaměstnavatele hradit zaměstnanci náklady spojené s výkonem práce na dálku, které zaměstnanci vzniknou při výkonu práce. Pro tyto účely má být zavedena paušální částka ve výši úhrnu průměrných nákladů na plyn, elektřinu, pevná paliva, teplo, vodu a odvoz komunálního odpadu, a to ve výši 2,80 Kč za započatou hodinu práce. Taková paušální částka nemá být předmětem daně z příjmů fyzických osob a nebude se z ní tak odvádět nejen daň, ale ani pojistné na sociální a zdravotní pojištění.
Novela přímo stanoví, že zaměstnavatelé z nestátního sektoru mohou poskytovat paušální náhradu vyšší, důležité ale je, že paušál přesahující 2,80 Kč za hodinu bude podléhat dani i pojistnému. Pro zaměstnance to znamená nezdaněnou náhradu ve výši 22,40 Kč za den práce z domova, tedy zhruba 450 Kč měsíčně, pokud by zaměstnanec pracoval výhradně na dálku. Pokud některé společnosti poskytují zaměstnancům náhrady za tento typ nákladů paušálem už nyní, asi teď trochu znervózní – zejména pokud jejich paušál (někdy i několikanásobně) převyšuje navrhovaný limit. S novou úpravou se riziko doměrků ještě dále zvýší, a to vůbec nemluvíme o tom, že paušální náklady ve výši 2,80 Kč jsou navrhovány se zohledněním současných vysokých cen energií.
Paušální náhrada bude moci být dle návrhu novely doplněna náhradou dalších druhů prokázaných nákladů, které v paušálu zahrnuté nejsou a které zaměstnanci v souvislosti s prací na dálku vznikly. Ani takové nahrazené náklady nepodléhají dani a pojistnému, ale opravdu je nutné, aby zaměstnanec prokázal nejen jejich výši, ale i souvislost s výkonem práce na dálku. To bude v řadě případů poněkud problematické (o související administrativní noční můře pro zaměstnavatele ani nemluvě). Třeba paušální náklady na internetové připojení, které zaměstnanec platí každý měsíc bez ohledu na to, jak často a jestli vůbec pracuje z domova, se pro takovou náhradu těžko kvalifikují, ledaže by měl ještě jiný paušál na sledování Netflixu a další paušál pro ostatní členy rodiny.
Uvidíme, jak to s novelou dopadne – její část, která se práce na dálku netýká, je totiž implementací směrnic EU, které jen tak pod stůl hodit nemůžeme. Pravda ale je, že aspoň základní parametry pro homeoffice bychom si zasloužili. Navrhovaná úprava zcela jistě nepotěší všechny, ale většině zaměstnavatelů snad poskytne alespoň bezpečné mantinely.