Vladimír Petráček
Smlouva o fungování Evropské unie („SFEU“) zakazuje v článku 101 dohody soutěžitelů, jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na celém vnitřním trhu Evropské unie – zjednodušeně řečeno, obchodní společnosti mezi sebou nesmí uzavírat kartely. Obchodní společnosti proto nesmí, s řadou výjimek, uzavírat dohody například ohledně společného určování cen výrobků, rozdělování si trhů nebo zákazníků apod.
Vertikální dohody = distribuční smlouvy
Za výrazně škodlivější jsou považovány „klasické“, horizontální kartely mezi společnostmi na stejné úrovni trhu,[1] nicméně uvedený obecný zákaz platí i pro tzv. vertikální dohody, tedy smlouvy mezi subjekty na různých úrovních trhu. Jedná se tedy o jakékoli distribuční smlouvy mezi nespřízněnými osobami.[2] Ty mají obecně menší potenciál negativního vlivu na hospodářskou soutěž na daném trhu.
Evropská komise („EK“) proto stanovila pravidla blíže vymezující rámec toho, na čem se mohou výrobci a distributoři v distribučních smlouvách bez obav dohodnout, v nařízení o blokové výjimce pro vertikální dohody („Nařízení“)[3] – Nařízení tedy vymezuje dohody, které obecně neporušují zákaz protisoutěžních dohod dle článku 101 SFEU. Jeho účinnost končí 31. května 2022 a EK nyní v rámci veřejné konzultace publikovala[4] návrh upraveného textu Nařízení a souvisejícího „soft-law“ – pokynů k vertikálním omezením („Pokyny“) pro následující období. Vedle tohoto obecného Nařízení pracuje EK také na revizi zvláštní blokové výjimky pro automobilový sektor,[5] kde legislativní práce ještě nejsou v tak pokročilém stadiu.
Níže připomínáme hlavní pravidla vyplývající ze současného znění Nařízení a některé navrhované změny. Tato sjednocující pravidla se uplatňují na celém území Evropské unie, což přispívá k právní jistotě smluvních stran i s ohledem na to, že distribuční smlouvy mezi sebou často uzavírají obchodní společnosti z různých členských států a výrobci v praxi často trvají na výlučném použití svých smluvních vzorů. Smluvní strany díky Nařízení a Pokynům mohou samy posoudit, jestli obsah jejich smluvního vztahu neodporuje zákazu protisoutěžních dohod.
Prahová hodnota tržního podílu ve výši 30 %
Na vertikální dohodu se Nařízení vztahuje a bude vztahovat i po novelizaci, pokud dodavatel ani nakupující zboží nebo služby nemají tržní podíl přesahující 30 %. V případě dodavatele je pro použití blokové výjimky rozhodující jeho tržní podíl na příslušném trhu dodávek, tj. trhu, na kterém prodává zboží nebo služby. V případě nakupujícího je pro použití Nařízení rozhodující jeho tržní podíl na příslušném nákupním trhu, tj. trhu, na kterém nakupuje zboží nebo služby.
„Tvrdá“ omezení (hardcore restrictions)
Je stanoveno pět omezení, která vedou k tomu, že celá dohoda nemůže těžit z výhod Nařízení, a to i v případě, že tržní podíly dodavatele a nakupujícího nepřekračují 30 %. Taková smluvní ujednání jsou považována za závažná omezení hospodářské soutěže vzhledem k pravděpodobnému poškození spotřebitelů a ve většině případů budou zakázána:
- dodavatelé nesmějí stanovit (minimální) cenu, za kterou distributoři mohou výrobky prodávat dále (stanovení cen pro další prodej, resale price maintenance),
- omezení území nebo okruhu zákazníků, kterým může prodejce prodávat smluvní zboží nebo služby (zde existuje řada druhů omezení, která přípustná jsou);
- omezení aktivních nebo pasivních prodejů konečným uživatelům ze strany členů systému selektivní distribuce působících na maloobchodní úrovni (v systému selektivní distribuce musí prodejci splňovat přísná pravidla pro prodejní prostory a způsob prodeje – typicky např. prodejci luxusního zboží, prémiové elektroniky nebo aut);
- omezení křížových dodávek mezi distributory uvnitř systému selektivní distribuce, včetně distributorů působících na různých úrovních prodeje (příklad – výrobce zboží zakáže svým distributorům v rámci systému selektivní distribuce, aby si přeprodávali zásoby);
- omezení možnosti dodavatele, dohodnuté mezi dodavatelem komponentů a kupujícím, který tyto komponenty používá, prodávat komponenty jako náhradní díly přímo konečným uživatelům nebo jiným osobám, kterým kupující nesvěřil opravy nebo provádění servisu svého zboží (příklad – výrobce zboží zakáže dodavateli jednoho dílu použitého ve zboží, aby tento díl prodával nezávislému servisu).
Připravované změny
Od června 2022 lze očekávat zachování hlavních principů současné regulace se zohledněním hospodářského vývoje posledních deseti let v dodavatelsko-odběratelských vztazích, mimo jiné s ohledem na rozvoj e-commerce. Níže shrnujeme hlavní navrhované změny Nařízení a Pokynů.
Návrh revidovaného Nařízení počítá se změnami v oblasti duální distribuce, tj. v situacích, kdy výrobce prodává své zboží nebo služby také přímo koncovým zákazníkům, kteří na maloobchodní úrovni konkurují jeho distributorům.
Na dvojí distribuci se vztahuje zvláštní pravidlo (bezpečný přístav / safe harbour) v Nařízení jako výjimka z obecného pravidla, že konkurenti nemohou využívat výhod Nařízení. Návrh revidovaných pravidel tuto výjimku pro dvojí distribuci mění a zavádí v tomto ohledu více omezení.
Safe harbour pro duální distribuci bude nyní omezen pouze na případy, kdy celkový podíl stran na maloobchodním trhu nepřekročí 10 %. U distribučních dohod, u nichž je souhrnný podíl stran na maloobchodní úrovni vyšší než 10 % a nižší než 30 %, bude existovat dodatečný, avšak omezenější bezpečný přístav, který bude zahrnovat všechny aspekty dohody s výjimkou výměny informací mezi stranami.
Důvodem zpřísnění současných pravidel je podle Komise nárůst duální distribuce a s ní spojených obav o hospodářskou soutěž na trhu, který je důsledkem růstu elektronického obchodu, jenž dodavatelům usnadňuje přímý prodej, a to buď prostřednictvím jejich vlastních e-shopů, nebo on-line tržišť.
- Dvojí ceny a kritéria pro internetové obchody
Praktika dvojích cen (dual pricing) představuje účtování vyšší velkoobchodní ceny stejnému distributorovi za výrobky určené k prodeji on-line než za výrobky určené k prodeji off-line.
Stávající Pokyny stanoví, že dohoda, že distributor zaplatí vyšší cenu za výrobky určené k prodeji on-line než za výrobky určené k prodeji fyzicky, představuje „tvrdé“ omezení soutěže a je zakázaná. Jediným způsobem, jak může nyní dodavatel podpořit prodejní úsilí kupujícího v režimu off-line nebo on-line, je placení paušální částky bez ohledu na objem prodejů.
Návrh revidovaných Pokynů nyní postoj zmírňuje a upřesňuje, že Nařízení umožňuje dodavatelům stanovit rozdílné velkoobchodní ceny pro on-line a off-line prodej od stejného distributora, pokud to má motivovat nebo odměňovat odpovídající úroveň investic a pokud se to týká nákladů vynaložených na každý prodejní kanál.
V souvislosti se systémem selektivní distribuce návrh revidovaných Pokynů uvádí, že kritéria uložená dodavateli v souvislosti s on-line prodejem nemusejí být celkově rovnocenná kritériím uloženým kamenným obchodům z toho důvodu, že on-line a off-line kanály mají odlišné vlastnosti. V návrhu revidovaných Pokynů se například uvádí, že dodavatel může stanovit zvláštní požadavky pro zajištění určitých norem kvality služeb pro uživatele nakupující on-line, jako je například zřízení a provoz on-line služby poprodejního servisu, požadavek na úhradu nákladů zákazníků na vrácení produktu nebo používání zabezpečených platebních systémů.
- Doložka nejvyšších výhod / paritní povinnost
Povinnost parity (také známá jako doložka nejvyšších výhod) představuje smluvní ustanovení, podle kterého má podnik nabízet své smluvní straně stejné nebo lepší podmínky jako na jiných prodejních místech (ať už na jiných platformách nebo jiných prodejních kanálech). Doložky nejvyšších výhod jsou podle stávajícího Nařízení obecně povoleny.
EK navrhuje odstranit výhodu blokové výjimky pro povinnosti plošné maloobchodní parity, kterou ukládají poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb (online tržiště jako např. MALL Partner nebo nástroj na porovnávání cen typu Heureka.cz). Na základě tohoto typu povinnosti „široké“ parity nesmějí dodavatelé nabízet lepší podmínky na jiných platformách. Tento druh povinnosti parity nebude požívat výhody blokové výjimky, a bude tak pravděpodobně zakázaný.[6] EK se obává, že povinnosti „široké“ parity mohou účastníkům vstupujícím na trh ztížit vytvoření přítomnosti na trhu, omezit cenovou konkurenci a omezit přístup k různým prodejním kanálům.
- Omezení internetového prodeje
Omezení, jejichž cílem je zabránit kupujícím nebo jejich zákazníkům prodávat zboží nebo služby on-line nebo účinně využívat jeden nebo více on-line reklamních kanálů, jsou definována jako omezení aktivního nebo pasivního prodeje, a tedy jako „tvrdá“ omezení podle Nařízení, tj. v principu zakázaná bez ohledu na výši podílu účastníků dohody na relevantním trhu.
Návrh revidovaných Pokynů obsahuje další příklady zakázaných přímých a nepřímých povinností, jejichž cílem je zabránit distributorům prodávat on-line, a naopak také omezení, která by mohla být povolena:
- Omezení používání internetových stránek pro srovnávání cen nebo placených odkazů ve vyhledávačích představuje podle Nařízení „tvrdé“ omezení, neboť možnost využívat srovnávače umožňuje distributorovi přilákat potenciální zákazníky na své internetové stránky, což je předpokladem pro možnost prodávat on-line.
- Omezení internetové reklamy, která nevylučují konkrétní on-line reklamní kanály, jsou povolena, například pokud jsou tato omezení spojena s obsahem internetové reklamy nebo stanoví určité standardy kvality.
- Provozování internetových stránek je sice formou pasivního prodeje, ale překládání těchto internetových stránek do jazyka, který se na území distributora běžně nepoužívá, je formou aktivního prodeje.
- Omezení aktivních prodejů
Omezení aktivního prodeje jsou omezení schopnosti kupujícího aktivně oslovovat zákazníky na určitém území nebo skupiny zákazníků definované jinými kritérii.
Stávající Nařízení nepředpokládá používání sdílených výlučných práv mezi dvěma nebo více distributory na určitém území, tj. může existovat pouze jeden výhradní distributor na území/skupinu zákazníků. To některým dodavatelům ztěžuje zavádění distribučních sítí, které jsou přizpůsobeny jejich specifickým potřebám.
Návrh novelizovaného Nařízení zavádí možnost sdílené exkluzivity, která dodavateli umožňuje jmenovat více než jednoho výhradního distributora na určitém území nebo pro určitou skupinu zákazníků. Návrh revidovaných Pokynů upřesňuje, že počet jmenovaných distributorů by měl být stanoven v poměru k přidělenému území nebo skupině zákazníků tak, aby byl zajištěn určitý objem obchodů, který zachová jejich investiční úsilí. Pokyny varují, že výhradní distribuce „nesmí být využívána k ochraně velkého počtu distributorů před konkurencí nacházející se mimo výhradní území, protože by to vedlo k rozdělení vnitřního trhu“. V praxi se může ukázat jako náročné posoudit, kolik distributorů je vzhledem k objemu obchodů na určitém území přípustných, a existuje riziko různých výkladů napříč členskými státy.
V případě dalších dotazů se, prosím, obraťte na autora článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.