Úvodník: Boj na několika frontách
Nejvyšší správní soud (NSS) vydal dlouho očekávané rozhodnutí v případu farmaceutické firmy. Společnost nakupovala a na českém trhu prodávala, s českou DPH, léky nakoupené ze skupiny. Současně poskytovala skupině marketingové služby, bez české DPH. Musela, jinak by byla díky cenové regulaci ztrátová. Správce daně doměřil českou DPH na služby, neboť služby byly nedílnou součástí hlavního plnění, prodeje zboží. NSS doměrek zrušil. Velké vítězství. Pro danou farmaceutickou společnost určitě. Pro zbytek farma trhu určitě dobrá zpráva. Pro ostatní odvětví s podobným dorovnáním, těžko říct.
Úplně na začátku je nešťastná koexistence cenové regulace a daňových pravidel. Distributor musí prodávat se ztrátou, jinak by porušil cenovou regulaci. Tak nakupuje a prodává se ztrátou. Pokud ale bude mít ztrátu, správce daně mu doměří převodní ceny. Proto musí použít nějaké dorovnání. Třeba marketingovou službu. A je nucen tvrdit, že služba je součástí jeho podnikání a celkové ziskovosti, a proto jsou převodní ceny v pořádku. Čím víc budou převodní ceny v pořádku, tím více bude navádět správce daně, že služby jsou vlastně nedílnou součástí dodání zboží a podléhají DPH. Je to balancování mezi třemi riziky, ruleta, jestli přijde sankce za porušení cenové regulace, doměrek převodních cen nebo doměrek DPH.
V daném případě správce daně zvolil DPH a zkusil tvrdit, že vše je jedno velké plnění poskytnuté zákazníkovi. V detailu – i marketingová služba je poskytnutá konečnému zákazníkovi. Teď po přečtení rozsudku NSS to vypadá značně naivně. Přestože zákazník je cílem marketingového úsilí, určitě není tím, komu by byla poskytnuta marketingová služba. Dnešní optikou možná naivní, ale správci daně v obou instancích i krajskému soudu to dávalo perfektní smysl. Poplatník navíc prokázal, že nějaký marketing skutečně dělal a ne nezbytně se týkal jen zboží, které distribuoval.
Otázkou zůstává, co se stane, až přijde o něco méně naivní správce daně k někomu, kdo dokumentaci k poskytnutým službám nemá až tak robustní anebo neposkytuje oddělitelné marketingové služby k jiným výrobkům, než které distribuuje. A když pustím uzdu fantazii, tak vidím i ty, kteří si nedali práci se službou a platí jen jakési dorovnání nebo fakturují bezobsažný „TP adjustment“. Myslím, že správce daně si možná potom ani nebude komplikovat život se sofistikovanou „nedílnou součástí hlavního plnění“ a prostě řekne, že podstatou je úplata od třetí strany za zboží podléhající DPH.
Ještě zajímavější to bude v modelech, kde skupina české dceři nic neprodává a jen říká, co má vyrábět a co komu a za kolik prodat. Na konci roku pak buď kus zisku sebere (protože domluvila byznys) nebo naopak kompenzuje ztráty (protože dceru nutila prodávat významným zákazníkům skupiny pod cenou). Perfektně fungující model převodních cen s naprosto neprůstřelnou studií převodních cen. Se znalostí výše uvedeného soudního sporu by ale nebylo překvapivé, kdyby si správce daně přišel pro DPH právě z té kompenzace ztrát. Tady by mohl zkusit argumentovat, že to moc samostatná služba není a moc hezky to váže na dodané zboží.
V opačném scénáři, kdy nadměrný zisk následně putuje do skupiny, by si pak správce daně mohl říct, že nebude ztrácet čas s DPH a rovnou řekne, že je to distribuce zisku, která je a priori neuznatelná pro daň z příjmů. To by se mohlo nabízet zejména v modelech převodních cen tzv. „profit split“, kde už sám název napovídá, že jde o (daňově neuznatelný?) převod zisku.
Až praxe ukáže, za jaký konec to správce daně uchopí. Protiargumenty samozřejmě existují, ale z něčeho bude potřeba všechny ty plánované daňové úlevy v koaličním programu financovat…