45 min. čtení 18. ledna 2021
Daňové a právní zprávy - leden 2021

Daňové a právní zprávy - leden 2021

Autor Martina Kneiflová

vedoucí partnerka EY Česká republika

Martina řídí kanceláře EY v České republice. Jejím profesním zaměřením je daňové poradenství v oblasti lidských zdrojů. Je členkou Komory daňových poradců.

45 min. čtení 18. ledna 2021
Související témata Daňové a právní poradenství

Úvodník: Sbohem, superhrubá mzdo!

Na rok 2020 jen tak nezapomeneme. Doslova přes noc řadu z nás přiměl pracovat z domova a ukázal nám, že home office není žádný med a že vyžaduje nekonečnou sebekázeň, aby člověk nejen fungoval, ale zároveň si udržel zdravý rozum. Všem pracujícím rodičům připravil perné dny a měsíce. Naučil nás, že naplánovat si můžeme, co chceme, ale realita se plány prostě neřídí. A také překonal veškeré (i hodně za vlasy přitažené) představy o tom, jak často se mohou měnit pravidla téměř pro cokoli.

Kromě toho jsme si loni obohatili slovník o řadu výrazů. Třeba když přede mnou kolegové poprvé zmínili slovo webinář, znělo mi to skoro, jako by řekli škapulíř nebo snář. „Jsi na mutu“ je sice ošklivý anglicismus, ale správný český překlad „jsi zticha“ by rozhodně nebyl tak výstižný (o variantě „zamutujte se“ versus „ztichněte“ ani nemluvě).

Dobrá zpráva je, že novela zákona o daních z příjmů, která (snad opravdu) platí od 1. ledna letošního roku, naopak z našeho slovníku několik pojmů vymaže. K solidárnímu zvýšení daně mám neutrální vztah, ale opravdu moc se těším, že se rozloučíme se slovním spojením „superhrubá mzda“. A to nejen proto, že není ani trochu zvukomalebné.

Tento český unikát totiž přinesl za dobu své existence komplikace na všech frontách. Pokud se z příslušného příjmu české pojištění platilo, mělo navýšení příjmů o příspěvky zaměstnavatele aspoň nějaký reálný základ, i když poplatníky jistě mrzelo, že patnáctiprocentní daň, kterou platí, není rovná patnácti procentům toho, co vydělali. Komplikovanější bylo navyšování příjmů o hypotetické české pojistné v případě, že zaměstnanec podléhal zahraničnímu povinnému pojistnému. Početně jednoduchá operace, ale o to složitější vysvětlování poplatníkovi, který českou daňovou realitu ochutnal poprvé a divil se, že platí daň z něčeho, co za něj ani nikdo nezaplatil. Většinou jsme se ale s klienty nakonec dohodli, že je to jen kalkulační položka, která nám umožňuje vypočítat efektivní sazbu daně. A ta byla pro všechny stejná bez ohledu na stát pojištění.

Před dvěma roky se ale i toto pravidlo změnilo – od ledna 2019 se zaměstnancům, kteří podléhali povinnému pojistnému v EU, EHP nebo Švýcarsku, začaly místo hypotetického českého pojištění k jejich příjmům připočítávat povinné příspěvky zaplacené zaměstnavatelem mimo ČR. Rázem byla efektivní sazba české daně přímo ovlivněna sazbou pojistného v zahraničí a souvisejícími zahraničními pravidly – třeba ohledně maximálního vyměřovacího základu. Pro některé poplatníky velká výhra – když zaměstnavatel neplatil podle zahraničních pravidel žádné pojistné, superhrubá mzda byla rovná výši příjmů. Naopak poplatník podléhající francouzskému pojistnému systému, které je pro zaměstnavatele velmi drahé, efektivně zaplatil ze svých příjmů mnohem vyšší daň, než kdyby podléhal českému pojištění. Zaměstnanci, kteří byli pojištění mimo EU, EHP a Švýcarsko, si přitom pořád dál navyšovali příjmy o hypotetické české pojistné placené zaměstnavatelem. Odpověď na zcela jednoduchou a úplně základní otázku, kolik že je maximální sazba české daně z příjmů fyzických osob, vyžadovala buď specifické vymezení situace, nebo velmi obšírné pojednání.

Toho všeho jsme se teď se zrušením superhrubé mzdy zbavili. Tedy pokud budeme předpokládat, že se na účinnosti daňového balíčku, který vyšel ve Sbírce zákonů 31. 12. 2020 po (i na české poměry – a to je co říct) neuvěřitelných kotrmelcích v legislativním procesu, už nic nebude měnit.

Pro rok 2021 bych nám všem chtěla popřát hlavně hodně zdraví, ale také možnost se s ostatními pobavit osobně, a tudíž bez nutnosti používat funkci mute a jí podobné vymoženosti virtuálního světa. A navrch jen dobře promyšlené, rozumné a jasné legislativní změny, na které budeme mít možnost se připravit dlouho před jejich účinností.

Toho všeho jsme se teď se zrušením superhrubé mzdy zbavili. Tedy pokud budeme předpokládat, že se na účinnosti daňového balíčku, který vyšel ve Sbírce zákonů 31. 12. 2020 po (i na české poměry – a to je co říct) neuvěřitelných kotrmelcích v legislativním procesu, už nic nebude měnit.
Martina Kneiflová
vedoucí partnerka EY Česká republika
  • Brexit – vybrané dopady

    Stanislav KrylKarel HronekOndřej PolívkaDušan KmochJan Lachmann

    Níže vám přinášíme stručný popis vybraných dopadů vystoupení Velké Británie („VB“) z EU v oblasti daní a práva.

    Nepřímé daně a clo

    • Generální finanční ředitelství vydalo 17. prosince 2020, tedy jen necelé dva týdny před skončením přechodného období (31. 12. 2020), informaci k dopadům vystoupení VB z EU v oblasti DPH (BREXIT) od 1. 1. 2021 (k dispozici ZDE). Pokud jde o oblast spotřebních daní a cel, hospodářské subjekty měly o poznání delší možnost seznámit se s novými pravidly. Relevantní informace byly dostupné na stránkách Celní správy a byly pravidelně aktualizovány.
    • Když už se zdálo, že nastane tzv. tvrdý brexit, připravili vyjednávači obchodníkům, celním zástupcům a daňovým poradcům „vánoční dárek“ – 1 246 stran Dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a VB („Dohoda“).Dohoda byla podepsána 30. prosince 2020 a z celního pohledu má zcela zásadní vliv na obchod se zbožím mezi EU a VB.
    • Zatímco v případě tvrdého brexitu by se po 1. lednu 2021 v obchodu mezi EU a VB uplatňovaly nepreferenční celní sazby platné pro obchod s třetími zeměmi, Dohoda přináší úlevu v podobě nulových kvót či sazeb dovozního cla. Nulové clo se však neuplatní automaticky; pro využití preferenčních sazeb je nutné splnit podmínky, které krátce komentujeme níže.
    • Pravidla původu obsažena v Dohodě jsou obdobná pravidlům z jiných „moderních“ dohod o volném obchodu uzavřených EU. To se týká samotného konceptu původu zboží, definic a dalších všeobecných ustanovení (např. nedostatečné zpracování nebo tolerance).
    • Preferenční zacházení mohou získat produkty (i) zcela získané v EU nebo VB, (ii) vyrobené v EU nebo VB z materiálů majících výlučný původ v EU nebo VB nebo (iii) vyrobené v EU nebo VB i za použití nepůvodních materiálů, pokud splní specifické pravidlo pro daný produkt (např. při výrobě produktu dojde ke změně čísla – čtyřmístného číselného kódu harmonizovaného systému).
    • Dohoda umožňuje pouze tzv. bilaterální kumulaci (tj. materiál původem z VB lze považovat za materiál pocházející z EU), ale neumožňuje kumulaci diagonální (vícestrannou).
    • Základní možností, jak prokázat původ ve VB nebo EU, je deklarace o původu, kterou vývozce uvede na faktuře nebo jiném obchodním dokladu. Znění deklarace je obsaženo v Dohodě a její platnost je omezena na 12 (dovoz do EU), resp. 24 měsíců (dovoz do VB). Dohoda nevyžaduje, aby vývozce měl status schváleného vývozce, nicméně pro vývozy z EU s hodnotou vyšší než 6 000 EUR bude muset vývozce získat číslo registrovaného vývozce (REX). Vývozci z VB budou používat VB EORI číslo. Lhůta pro uchovávání vystavených deklarací o původu a podpůrné dokumentace je 4 roky (dovozce musí deklarace uchovávat 3 roky).
    • Alternativou k deklaraci o původu na faktuře je tzv. informovanost dovozce, to znamená, že dovozce může žádat o preferenční zacházení na základě jemu dostupných informací o původu daného zboží. Měl by tedy disponovat informacemi např. o sazebním zařazení zboží, způsobu určení jeho původu nebo výrobním procesu svého dodavatele. Opět platí, že tyto informace by měl dovozce uchovávat po dobu 3 let.
    • Je zjevné, že obchodníci nebyli schopni začít tato pravidla aplikovat od 1. ledna 2021. Obchodníci (zejména vývozci) jsou proto dočasně (do konce roku 2021) osvobozeni od povinnosti disponovat v okamžiku vývozu prohlášením dodavatele, které slouží k osvědčení původu v EU nebo ve VB u finálního výrobku nebo materiálů použitých pro výrobu. Měli by si však prohlášení dodavatele obstarat zpětně pro účely následné kontroly ze strany celních orgánů.
    • Dohoda dále umožňuje dovozcům uplatnit preferenční zacházení zpětně ve lhůtě 3 let od dovozu, a to na základě dodatečně získaného platného důkazu původu. Dohoda zatím neobsahuje ani omezení týkající se navracení cla (duty drawback). Jinými slovy, EU dovozce si může nárokovat preferenční zacházení u zboží dovezeného z VB i v případě, že britský dodavatel nezaplatil dovozní clo (např. z důvodu využití režimu aktivního zušlechťovacího styku) při dovozu materiálů použitých při výrobě tohoto zboží. Toto se může změnit od roku 2023.
    • EU a VB se také dohodly na vzájemném uznávání statusu oprávněného hospodářského subjektu (AEO).
    • K DPH jen stručně – VB se stala třetí zemí, tudíž je třeba odpovídajícím způsobem změnit vykazování a při dovozu zboží správným způsobem stanovit základ daně. Zároveň již nelze uplatňovat specifické postupy pro zasílání zboží, třístranné obchody ani konsignační sklady.
    • Speciální postavení z pohledu DPH má Severní Irsko, pro které se minimálně čtyři roky pravidla nemění. V obchodu se zbožím bude pro účely identifikace používat novou předponu „XI“.
    • EU subjekty by měly věnovat pozornost také změněným pravidlům pro vracení DPH zaplacené ve VB – vracení DPH za rok 2020 je možné jen do konce března 2021 a vracení DPH za rok 2021 je nově podmíněno principem vzájemnosti.
    • Z pohledu spotřebních daní již také nelze využít postupy, které se uplatňovaly na pohyb zboží v rámci EU. Zejména tedy již nelze přepravovat zboží mezi EU a VB v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně na základě systému EMCS, a společnostem tak přibydou celní formality spojené s dovozem, případně vývozem zboží podléhajícího spotřební dani.

    Oblast daně z příjmů právnických osob

    • Obchodní dohoda upravující některé vztahy mezi EU a VB neobsahuje výslovnou úpravu přímých daní, a proto bude VB považována pro účely zdanění právnických osob za třetí zemi. Prakticky tato skutečnost vede od 1. ledna 2021 zejména k následujícím změnám:
    • podíly na zisku vyplácené českou dceřinou společností britské společnosti podléhají srážkové dani buď 15 %, nebo 5 % podle smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, pokud příjemce je společnost, která spravuje nejméně 25 % podílů s hlasovacím právem na české společnosti;
    • podíly na zisku vyplácené britskou dceřinou společností české mateřské společnosti (obě splňující parametry dceřiné a mateřské společnosti) jsou osvobozeny, pokud britská společnost podléhá dani z příjmů právnických osob ve VB a sazba daně není nižší než 12 % (v běžném a předchozím období);
    • příjem z prodeje britské dceřiné společnosti českou společností je osvobozen za podmínek stanovených v předchozím bodě pro podíl na zisku vypláceném britskou dceřinou společností;
    • licenční poplatky realizované britskou společností od české společnosti podléhají srážkové dani ve výši 10 % podle smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, tj. nelze využít osvobození od srážkové daně na základě tzv. EU Interest-Royalty Directive;
    • příjmy realizované českou stálou provozovnou britské společnosti, příp. další příjmy realizované britskou společností ze zdrojů na území ČR, které nepodléhají srážkové dani a které má ČR právo zdanit, nově obecně podléhají zajištění daně. Lze však požádat o zproštění povinnosti zajištění daně srážet.
    • Obchodní dohoda specificky stanoví, že žádná ze stran nesníží úroveň ochrany pod úroveň stanovenou normami a pravidly dohodnutými v rámci OECD, pokud jde o:
    • výměnu informací, ať již na žádost, spontánně nebo automaticky, o finančních účtech, daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem, zprávách rozčleněných podle jednotlivých zemí mezi daňovými správami a o případných přeshraničních opatřeních daňového plánování;
    • pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků, ovládané zahraniční společnosti a hybridní nesoulady.
    • Výše uvedené však neznamená, že automaticky bude mezi členskými státy EU a VB probíhat výměna informací podle Směrnice DAC 6 (automatická výměna informací o přeshraničních uspořádáních splňujících vybrané charakteristické znaky) a že VB ponechá pravidla vyplývající ze Směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (tzv. ATAD Direktiva) beze změny, protože pravidla OECD v této oblasti nedosahují úrovně vyplývající ze směrnic EU.

    Zdanění fyzických osob

    • Samotný brexit ani nově uzavřená Dohoda nebudou mít významný vliv na zdanění fyzických osob. Stávající smlouva o zamezení dvojímu zdanění uzavřená mezi VB a ČR zůstává i nadále v platnosti.
    • Výjimkou bude možnost uplatnění slev na dani (kromě základní slevy na poplatníka) a daňového zvýhodnění na vyživované děti u britských daňových rezidentů/českých daňových nerezidentů. Tito poplatníci nebudou moci slevy na dani ani daňové zvýhodnění uplatnit, protože již nesplní jednu z podmínek, a to, že jsou daňovými rezidenty členského státu EU nebo EHP.

    Sociální zabezpečení a zdravotní pojištění

    • Výstupová dohoda nakonec významně zjednodušila vysílání pracovníků mezi EU a VB. Na migrující pracovníky se budou vztahovat pravidla, která jsou velmi podobná pravidlům v rámci EU a která platila na vyslání do VB do konce roku 2020.
    • Migrující pracovníci mají i nadále podléhat systému sociálního pojištění pouze v jednom státě, kterým je stát výkonu činnosti. Z tohoto základního pravidla budou možné výjimky pro vyslání, která jsou plánována na maximálně 24 měsíců, anebo v případě výkonu práce ve více zemích. Bohužel se zdá, že Dohoda neupravuje možnost získat výjimku pro vyslání trvající déle jak 24 měsíců. Vyslaní pracovníci z / do VB tak nebudou moci zůstávat v domácím systému například až na období pěti let, jako je tomu při vysláních do zemí EU.
    • Aplikace výše uvedených výjimek na migrující pracovníky mezi VB a ČR je podmíněna tím, že ČR se k uplatnění těchto pravidel přihlásí. Lhůta pro přihlášení trvá do 1. února 2021. Pokud tak ČR neučiní, bude platit na vyslané pracovníky do/z ČR základní pravidlo, tj. povinnost účasti v pojistném systému státu, na jehož území je činnost vykonávána. Zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí nám neoficiálně potvrdili, že se ČR k aplikaci výjimek přihlásí. Na bližší informace k praktické aplikaci dohodnutých pravidel si ale ještě budeme muset počkat.
    • České zdravotní pojišťovny dále upozorňují, že při cestách do VB bude možné i nadále využívat Evropské průkazy zdravotního pojištění pro čerpání nezbytné péče během krátkodobého pobytu. Rovněž si britští pojištěnci mohou ponechat své stávající evropské průkazy vystavené britskými institucemi, tyto průkazy zůstávají v platnosti.

    Imigrační problematika

    • Na základě výstupové dohody občané VB (a jejich rodinní příslušníci), kteří v ČR pobývali ke konci přechodného období, mají právo v ČR dále pobývat bez větších problémů/administrativní zátěže. Výjimkou je výdělečná činnost britských občanů, kteří jsou na území ČR vysláni svým zahraničním zaměstnavatelem. Pro tyto pracovníky je po konci přechodného období nutné zajistit pracovní povolení na Úřadu práce ČR.
    • Pro prokázání pobytu v ČR před skončením přechodného období by měl občan VB požádat o potvrzení o přechodném pobytu vystavené Ministerstvem vnitra ČR, případně o povolení k trvalému pobytu (pokud na něj má nárok). Stávající potvrzení či povolení budou v budoucnu nahrazena biometrickými průkazy – příslušná novela zákona se nyní projednává v Poslanecké sněmovně.
    • Občané VB cestující do ČR po 1. 1. 2021 budou v postavení ostatních cizinců z tzv. třetích zemí (státy mimo členských zemí EU a Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska). Pro krátkodobé, nevýdělečné pobyty mohou občané VB využívat bezvízového styku. V případě výdělečného pobytu je třeba si předem obstarat příslušné pracovní povolení a/nebo vízum či jiné povolení k pobytu – vyřízení takovýchto povolení běžně trvá několik měsíců.
    • Možnost cestovat do ČR bez víza a žádat o pobytová oprávnění je aktuálně omezena z důvodu protiepidemických opatření – v současné době je možné přicestovat jen v nezbytně nutných případech (ekonomická činnost, sloučení s rodinou). VB je nyní považována za zemi s vysokým rizikem nákazy covid-19, v tomto směru je tak nutné počítat s dalšími omezeními.

    Právní oblast

    • VB se 1. 1. 2021 stala třetí zemí, pokud jde o provádění a uplatňování práva EU, což s sebou do budoucna přinese určitá úskalí. V obecné rovině z pohledu legislativního rámce však nebude brexit znamenat okamžitou nekompatibilitu právních úprav. Vzhledem k dlouhému členství VB v EU je její právní řád do značné míry harmonizován s pravidly platnými v rámci EU. Nicméně k postupnému rozvolňování těchto harmonizovaných pravidel bude jistě docházet v rámci legislativních změn, jak budou postupně v čase přicházet, a to jak na straně VB, tak na straně EU.
    • Na poli korporátního práva už však počínaje 1. 1. 2021 nebude možné realizovat přeshraniční přeměny (zejména fúze) mezi zúčastněnými společnostmi z některého členského státu EU/EHP a společnostmi se sídlem ve VB, neboť zákon o přeměnách výslovně stanoví, že česká společnost se může účastnit přeshraniční přeměny pouze tehdy, pokud se jedná o zúčastněné společnosti z členských států EU/EHP.
    • Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Když už se zdálo, že nastane tzv. tvrdý brexit, připravili vyjednávači obchodníkům, celním zástupcům a daňovým poradcům „vánoční dárek“ – 1 246 stran Dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a VB.

  • Co vás zajímá v souvislosti s novelou v daňovém odpisování majetku

    Hana Cicvárková

    Vzhledem k současné situaci jsme se rozhodli náš tradiční předvánoční seminář přeměnit na virtuální konferenci, která se uskutečnila 9. prosince 2020 (blíže k programu ZDE). V rámci kanálu věnovaného daním, právu a účetnictví bylo položeno několik dotazů vztahujících se ke změnám v daňovém odpisování majetku.

    Konkrétně se jedná především o zrušení daňových odpisů nehmotného majetku, zvýšení hranice u samostatných movitých věcí a technického zhodnocení („TZ“) ze 40 000 Kč na 80 000 Kč a obnovení mimořádných odpisů. Pojďme si společně projít oblasti, které vás nejvíce zajímaly. Vše je součástí novely č. 609/2020 Sb. zákona o daních z příjmů s obecnou účinností od 1. ledna 2021 (blíže k daňovému balíčku ZDE).

    Hospodářský rok

    Obecná přechodná ustanovení novely uvádějí, že pro zdaňovací období započatá před její účinností (tj. 1. ledna 2021) se použije zákon o daních z příjmů účinný před touto novelou. Nicméně změny týkající se daňového odpisování majetku mají svá specifická přechodná ustanovení. Z nich vyplývá, že není důležité, zda uplatňujete kalendářní nebo hospodářský rok, ale rozhodující je kalendářní datum pořízení nebo u TZ dokončení a uvedení do užívání. Pro více informací viz další bod.

    Kdy uplatním co?

    Zda použijete novelizované, nebo původní znění zákona o daních z příjmů, vám stanoví přechodná ustanovení. Ta se v této věcí věnují v podstatě třem obdobím:

    1.    Majetek pořízený a TZ uvedené do užívání do 31. 12. 2019

    • Použije se zákon o daních z příjmů účinný před nabytím účinnosti novely, resp. v době pořízení majetku.

    2.    Majetek pořízený a TZ uvedené do užívání od 1. 1. 2020 do účinnosti novely, tj. do 1. 1. 2021

    • U hmotného i nehmotného majetku a TZ na hmotném majetku máte možnost výběru, zda použijete dosavadní daňový režim, nebo novelizované znění.
    • TZ na nehmotném majetku však následuje režim původního nehmotného majetku.
    •  Příklad: Společnost má hospodářský rok začínající např. 1. 10. 2020 a v listopadu 2020 zařadí:

    i.  Hmotný majetek (např. stroj) / TZ na hmotném majetku s pořizovací cenou 70 000 Kč

    -   Pro daňové účely má společnost možnost (nikoli povinnost) využít vyšší, tj. 80 000 Kč hranici. Pokud toho využije, daňový náklad bude odpovídat účetnímu. Jestliže má společnost v účetnictví v daném hospodářském roce limit pro kapitalizaci majetku např. 20 000 Kč, pak se u tohoto majetku bude daňový odpis rovnat účetnímu.

    -   Jestliže společnost novelu nevyužije, počítá zvlášť daňové odpisy podle zákona o daních z příjmů účinného před novelou.

    -   Pro úplnost je vhodné uvést, že u hmotného majetku/TZ na hmotném majetku s pořizovací cenou nad 80 000 Kč se nic nemění.

    ii.  Nehmotný majetek s pořizovací cenou 85 000 Kč

    -   Postup je obdobný jako u předchozího bodu. Pokud společnost využije novelizované znění, pak do daňových nákladů vstoupí hodnota dle účetních předpisů vždy, bez ohledu na výši pořizovací ceny.

    -   Jestliže společnost zachová původní režim, odepisuje daňově dle dosavadních pravidel.

    iii.  TZ na nehmotném majetku za 55 000 Kč

    -   Když se TZ váže k nehmotnému majetku zařazenému v předchozím hospodářském roce a společnost u něj neuplatnila novelizované znění (např. prostřednictvím podání dodatečného daňového přiznání, pokud byl pořízen v kalendářním roce 2020), pak TZ bude daňově odpisováno podle pravidel před účinností novely, tj. TZ zvyšuje daňovou pořizovací cenu původního nehmotného majetku a počítají se daňové odpisy.

    -   Pokud se TZ bude vázat k majetku, u kterého je uplatněn nový režim, pak budou daňové náklady následovat účetnictví – pravděpodobně formou účetních odpisů. Ale může se stát, že hodnota TZ vstoupí do nákladů jednorázově, jestliže částka nepřekročí limit pro TZ stanovený společností pro účely účetnictví.

    • Jestliže má společnost zdaňovací období, které obsahuje i třeba část kalendářního roku 2020 a již měla povinnost podat přiznání k dani z příjmů za toto období (např. za hospodářský rok končící 30. 6. 2020), mělo by být nejspíše možné uplatnit nový přístup v daňových odpisech u majetku zařazeného do 30. 6. 2020 prostřednictvím dodatečného daňového přiznání za toto období.

    3.    Majetek pořízený a TZ uvedené do užívání od účinnosti novely, tj. od 1. 1. 2021

    • U samostatného movitého majetku i nehmotného majetku a TZ na hmotném majetku je povinnost použít novelizované znění zákona.
    • TZ na nehmotném majetku stále následuje režim původního nehmotného majetku.

    Co na to účetnictví?

    Účetnictví není v dané oblasti navázáno na daňové předpisy a nedochází zde v této souvislosti k žádné změně. Při stanovení limitu pro kapitalizaci majetku a technického zhodnocení je pro účely účetnictví rozhodující respektování principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku v účetnictví. Jestliže společnost neshledá důvod pro změnu limitu pro účely účetnictví dle předchozí věty, tak se (od kalendářního roku 2021, případně už 2020, viz výše) v podstatě jen rozšíří skupina majetků, u kterých bude daňový odpis následovat účetní (dle § 24 odst. 2 písm. v) zákona o daních z příjmů) a nebudou se počítat samostatné daňové odpisy.

    Mimořádné odpisy

    Aby těch změn nebylo málo, dochází stejnou novelou ke znovuobnovení tzv. mimořádných odpisů hmotného majetku. Majetek pořízený v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 a zařazený v 1. odpisové skupině bude možné odepsat rovnoměrně během 12 měsíců (místo 3 let). Majetek pořízený ve stejném období a zařazený v 2. odpisové skupině můžete odepsat během 24 měsíců (místo 5 let) – v prvních 12 měsících se odepíše 60 % a v dalších 12 měsících 40 % pořizovací ceny.

    Mimořádné odpisy mají svá specifika:

    •  „Mimořádně“ se počítají měsíčně, a nikoli ročně;
    • Může je využít pouze první odpisovatel;
    • Technické zhodnocení nezvyšuje vstupní cenu majetku, ale posuzuje se a daňově odpisuje samostatně dle standardních pravidel pro odpisování;
    • Opět se jedná o volbu, a pokud společnost nechce mimořádné odpisy využít, bude hmotný majetek v 1. a 2. odpisové skupině daňově odpisovat dle aktuálně účinných pravidel, při zohlednění předchozích bodů.

    Novela pro majetek zařazený v roce 2020 blíže neuvádí, v jakém rozsahu může být zvolený režim odpisování uplatněn. Proto se zdá, že by mohlo být možné si u jednotlivého majetku pořízeného v kalendářním roce 2020 zvolit různý postup odpisování podle potřeb společnosti. Na druhé straně bude hrát roli administrativní náročnost na evidenci více režimů daňového odpisování.

    Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autorku článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Obecná přechodná ustanovení novely uvádějí, že pro zdaňovací období započatá před její účinností (tj. 1. ledna 2021) se použije zákon o daních z příjmů účinný před touto novelou. Nicméně změny týkající se daňového odpisování majetku mají svá specifická přechodná ustanovení. Z nich vyplývá, že není důležité, zda uplatňujete kalendářní nebo hospodářský rok, ale rozhodující je kalendářní datum pořízení nebo u TZ dokončení a uvedení do užívání.

  • 10 pro 10: Judikatura k institutu skutečného vlastnictví a srážkové dani

    Radek MatuštíkJiří Kappel

    V tomto pokračování seriálu 10 pro 10 se budeme věnovat judikatuře ke skutečnému vlastnictví příjmů se zdrojem v České republice, které jsou předmětem české srážkové daně a plynou českým daňovým nerezidentům. Pokud je totiž zahraniční příjemce např. úroků, licenčních poplatků nebo dividend plynoucích od českých daňových rezidentů jejich skutečným vlastníkem, má zpravidla za splnění dalších podmínek nárok na aplikaci nižší sazby srážkové daně nebo přímo na osvobození od srážkové daně dle zákona o daních z Příjmů2 nebo smluv o zamezení dvojího Zdanění.3

    Byť je skutečný vlastník příjmů definován v českém právním řádu již od roku 2004 jako osoba, která přijímá platby ve svůj vlastní prospěch, a nikoli jako zprostředkovatel, zástupce nebo zmocněnec pro jinou osobu,mezi Finanční správou a daňovými subjekty vzniklo v poslední době několik sporů o obsah tohoto pojmu a aplikaci související srážkové daně. V přehledu níže se některými vybranými aspekty zabýváme a naznačujeme směr, kterým se ubírá judikatura českých a zejména zahraničních soudů.

    Každé níže uvedené soudní rozhodnutí se vztahovalo ke specifické situaci a při aplikaci právních závěrů soudu na jiné situace musí být pečlivě zvažována podobnost skutkového stavu.

    1. Skutečné vlastnictví ve starších smlouvách o zamezení dvojího zdanění

    Podmínka skutečného vlastnictví byla zařazena až do modelové smlouvy OECD z roku 1977, přičemž smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené Českou republikou dle dřívějšího vzoru tuto podmínku zpravidla neobsahovaly. Ve smyslu Sdělení Ministerstva financí č. 251/122 867/2000 má Finanční správa České republiky nicméně za to, že starší smlouvy byly vždy vykládány tak, že z nich plynoucí výhody může čerpat pouze příjemce, který je současně skutečným vlastníkem příjmů. Výše uvedený závěr Finanční správy výslovně aproboval i Nejvyšší správní Soud.5

    2. Skutečné vlastnictví dividend a právo na výplatu dividendy

    V souvislosti s postoupením práva na výplatu dividendy z české společnosti na kyperského daňového rezidenta se Nejvyšší správní soud zabýval také tím, zda může tato transakce změnit režim zdanění dividendy a související výši srážkové daně. S ohledem na to, že právo podílet se na zisku společnosti svědčí akcionáři, je pro režim zdanění rozhodující skutečný vlastník majetkového podílu, tj. akcionář, a to bez ohledu na daňovou rezidenci příjemce platby. Postoupením práva na výplatu dividendy tak přešla na kyperskou korporaci pouze pohledávka v čisté výši, kterou by obdržel český akcionář po aplikaci srážkové daně v zákonné Výši.6 Plátci daně by tak měli posuzovat, zda uplatňují srážkovou daň ve správné výši s ohledem na skutečného vlastníka plateb, bez ohledu na to, zda bylo právo na výplatu postoupeno na třetí osobu.

    3. Břemeno tvrzení a jeho pozdější změna

    Primární břemeno tvrzení o tom, kdo je skutečným vlastníkem příjmu, nese plátce předmětného příjmu, který má povinnost srazit daň v zákonné výši. Pokud plátce aplikuje výhody dle zákona nebo smlouvy o zamezení dvojího zdanění, měl by mít také v okamžiku uplatnění srážkové daně jasno, kterou z daňových smluv bude aplikovat. Současně však plátci daně nelze upřít právo své tvrzení v návaznosti na informace od zahraničního příjemce plateb v průběhu řízení změnit, byť taková změna může způsobit klesající věrohodnost takového tvrzení.7

    4. Splnění podmínek pro osvobození úroků a licenčních poplatků od srážkové daně může být prokázáno i zpětně

    V případě úroků a licenčních poplatků podmiňuje zákon o daních z příjmů přiznání osvobození od srážkové daně rozhodnutím správce daně, kterým deklaruje naplnění všech Podmínek.8 Před vydáním tohoto rozhodnutí plátce daně nemůže osvobození u správce daně uplatnit, i když jsou ostatní podmínky naplněny. Finanční správa měla historicky za to, že plátce daně nemůže vyžadovat osvobození příjmů a vrácení již odvedené srážkové daně prostřednictvím následného vyúčtování zpětně, ale pouze ve vztahu k platbám uskutečněným od vydání rozhodnutí.

    Nejvyšší správní soud nicméně vyložil ustanovení zákona o daních z příjmů ve spojení s příslušnými ustanoveními unijních předpisů tak, že pokud plátce daně prokáže splnění všech podmínek pro osvobození, je správce daně povinen vydat rozhodnutí o přiznání osvobození i ve vztahu k již uplynulým zdaňovacím obdobím, a to až na dva roky Zpětně.9 Generální finanční ředitelství vydalo následně interní sdělení, ve kterém uvedlo, že je možné žádat o přiznání osvobození zpětně po všechna zdaňovací období, u kterých neuplynula lhůta pro stanovení daně.

    5. Posouzení skutečného vlastnictví je právní otázka, kterou nelze zjistit pouze z mezinárodního dožádání

    Pokud se správce daně rozhodne rozporovat skutečného vlastníka příjmu tvrzeného plátcem daně, musí tuto právní otázku posoudit sám na základě dostatečného množství shromážděných skutečností, které k takovému závěru vedou. Mezinárodní dožádání formulované jako „kdo je skutečným vlastníkem příjmů“ je již z povahy věci nezákonné a „důkaz“ získaný odpovědí na něj nelze pro účely právního závěru o skutečném vlastnictví licenčních poplatků v daňovém řízení použít. Pokud zahraniční správce daně sdělí bez dalšího, kdo je skutečným vlastníkem poplatků, nemůže být jeho úsudek brán jako dostatečný podklad pro závěr o skutečném vlastnictví, ke kterému je oprávněn pouze český správce daně, a to na základě shromážděných důkazů.10

    6. Aplikace skutečného vlastnictví ve vnitrostátní situaci

    Kritérium skutečného vlastnictví posuzoval Nejvyšší správní soud poněkud překvapivě i ve vnitrostátní situaci, na kterou přímo nedopadá srážková daň, když dovodil, že skutečným vlastníkem licenčních poplatků placených českou právnickou osobou dle sublicenční smlouvy jiné české právnické osobě je ve skutečnosti zahraniční vlastník práv duševního vlastnictví. K tomuto závěru došel Nejvyšší správní soud zejména proto, že licenční poplatky byly v nezměněné výši na základě licenční smlouvy přeposílány do zahraničí.11 V tomto světle je tak nutné detailně posuzovat i platby, které jsou placeny českým daňovým rezidentům a samy o sobě by neměly podléhat srážkové dani.

    7. Kritéria skutečného vlastnictví úroků a licenčních poplatků dle Soudního dvora EU

    S ohledem na to, že osvobození úroků a licenčních poplatků obsažené v právních předpisech členských států pramení z unijních směrnic, zabýval se tímto institutem také Soudní dvůr EU v případě úroků, které byly placeny lucemburskému holdingu, který následně platil úroky do třetích zemí. Dle jeho rozhodnutí musí být podmínka skutečného vlastnictví vykládána autonomně jako pojem unijního práva, relevantní pro výklad jsou současně i prameny OECD, kterými se unijní zákonodárce inspiroval. 

    Soudní dvůr v této souvislosti uvedl, že pojem skutečný vlastník neodkazuje na vlastníka, který by byl vymezen formálně, ale na entitu, která má hospodářský prospěch z obdržených úroků, a tudíž může svobodně určit, jak budou využity. Za skutečného vlastníka současně nemohou být považovány průtokové společnosti, které neprovozují jiné ekonomické aktivity nad rámec přeposílání plateb, což lze dovodit ze způsobu řízení společnosti, její účetní závěrky, skladby nákladů a skutečně vynaložených výdajů, zaměstnanců, prostor a vybavení, kterými disponuje. Indikací průtokové společnosti mohou být i smlouvy uzavřené uvnitř skupiny, jejichž cílem je převod zisku, specifické podmínky financování nebo zákonné, smluvní či faktické omezení dispozice s přijatými platbami. Zvláště podezřelá může být implementace takové struktury nebo toků v časové návaznosti na významné daňové úpravy.12

    8. Skutečné vlastnictví úroků plynoucích lucemburskému finančnímu subholdingu

    S odkazem na výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU posoudil italský Nejvyšší soud skutečné vlastnictví úroků plynoucích od italské společnosti lucemburskému finančnímu subholdingu, který následně v návaznosti na smlouvu o back-to-back financování platil úroky jiné spojené společnosti s tím, že si ponechával relativně nízkou marži 0,125 %. Dle Nejvyššího soudu nicméně lucemburský finanční subholding nefungoval jako průtoková entita, protože měl z těchto úroků ekonomický užitek neomezený smluvní nebo zákonnou povinností přeposlat je jiné společnosti. Nejvyšší soud současně uznal, že relativně lehká kapitálová vybavenost lucemburské společnosti nebyla v rozporu s tržním standardem a odpovídala jejím aktivitám s tím, že zásadní byla její schopnost činit nezávislá rozhodnutí ve vztahu k přijatým platbám s ohledem na to, že vykonávala finanční a treasury funkce ve vztahu k celé skupině.13

    V opačném duchu se naopak nese rozhodnutí španělského Ústředního daňového soudu, který odmítl osvobození od španělské srážkové daně v případě úroků placených nizozemskému věřiteli, který platby ihned přeposlal spojené osobě s daňovou rezidencí v Andoře. Španělský soud tak učinil s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU bez ohledu na to, že španělská pravidla transponující směrnice podmínku skutečného vlastnictví výslovně neobsahovala.14

    9. Skutečné vlastnictví v kontextu dividend osvobozených na základě směrnice o mateřských a dceřiných společnostech

    Soudní dvůr EU současně s rozhodnutím v souvislosti s úroky a licenčními poplatky vydal i rozhodnutí, které se týkalo obdobné situace, ve které byly dividendy vypláceny lucemburskému subholdingu, a i přes absenci podmínky skutečného vlastnictví ve směrnici o mateřských a dceřiných společnostech uzavřel, že osvobození dividend od srážkové daně nelze přiznat, pokud je jejich skutečný vlastník rezident nečlenského státu Evropské unie. Směrnice a její vnitrostátní transpozice mají totiž zamezit dvojímu zdanění mezi daňovými rezidenty členských států Evropské unie, nikoli třetích zemí. 15

    10. Odraz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci skutečného vlastnictví dividend

    Rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci dividend (bod 9) se inspiroval španělský Ústřední daňový soud, který posuzoval nárok na osvobození od španělské srážkové daně v případě dividend plynoucích lucemburské společnosti. S ohledem na to, že lucemburský příjemce dividend měl sídlo registrované u externího poskytovatele služeb, zaměstnanci tohoto poskytovatele působili jako ředitelé lucemburské společnosti, lucemburská společnost neměla žádné zaměstnance a pouze přeposílala dividendy na roční bázi katarské mateřské společnosti, soud uzavřel, že lucemburská společnost nebyla skutečným vlastníkem dividend a na osvobození neměla nárok.16

    Ve světle výše uvedeného by měli plátci daně zkoumat skutečné vlastnictví nejen v případě příjemců úroků a licenčních poplatků, ale i v případě dividend osvobozených dle zákona.17 Pokud je skutečný vlastník dividend daňovým nerezidentem Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarska,18 nelze osvobození přiznat, a to i přes to, že podmínka skutečného vlastnictví není výslovně uvedena v zákoně o daních z příjmů.

    Cílem seriálu 10 pro 10 je upozornit na témata, se kterými se často setkáváme a která mohou mít (případně již měla) materiální dopad na daňovou pozici poplatníků. Vzhledem k zaměření a rozsahu článku však vybraných deset bodů nemůže nahradit kompletní přehled všech otázek, které v oblasti skutečného vlastnictví společně řešíme.

    Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

     

     

    Finanční správa se v posledních letech systematicky zaměřuje na skutečné vlastnictví dividend, úroků, licenčních poplatků a oprávněnost souvisejícího osvobození nebo výhod ze zákona a smluv o zamezení dvojího zdanění. K aplikaci osvobození nebo nižší sazby srážkové daně nepostačuje pouze si formálně vyžádat od příjemce plateb certifikát daňového rezidenství a prohlášení skutečného vlastnictví. Každý případ je třeba posoudit individuálně a v předstihu shromáždit relevantní podpůrnou dokumentaci.

  • Balíček o digitálních službách —⁠ návrh nových pravidel pro digitální služby na vnitřním trhu (1. část)

    Ondřej HavránekOndřej Pajatsch

    Dne 15. prosince představila Evropská komise dlouho očekávaný návrh nové právní úpravy mající za cíl reformovat online prostředí, ve kterém společnosti nabízejí a využívají digitální služby na území Evropské unie. Balíček se skládá ze dvou samostatných částí. Část o digitálních službách („DSA“) především harmonizuje pravidla pro regulaci digitálních platforem způsobem zajištujícím bezpečnější digitální prostředí, ve kterém budou chráněna základních práva uživatelů. Část o digitálních trzích („DMA“) se zaměřuje na spravedlivý a zvnějšku kontrolovatelný digitální trh. Obě části navazují a rozvíjejí fundamentální cíle směrnice o elektronickém obchodu, která již 20 let definuje základní pravidla a stanoví mantinely prodeje a poskytování služeb v internetovém světě.

    První část tohoto dvojdílného článku přiblíží první z uvedených částí – o digitálních službách.

    DSA a jeho působnost

    Určující pro působnost DSA není místo usazení online zprostředkovatele, ale příjemců jeho služeb. Pravidla tudíž dopadnou na všechny online zprostředkovatelské služby (např. sociální sítě, internetová tržiště, webhostingové služby, ať už propojující spotřebitele s prodejcem nebo ne, registrátory domén apod.) nabízené na jednotném trhu EU, pokud příjemci mají sídlo či bydliště na území unie. Tím dojde k vytvoření jednotného evropského právního rámce vymezujícího povinnosti a odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb.

    Snahu o sjednocení evropské právní úpravy lze dle našeho názoru hodnotit pozitivně, neboť by se měla odrazit i ve snížení administrativní zátěže dotčených podnikatelů. V současné době je právní úprava v rámci EU roztříštěná a společnosti poskytující digitální služby ve více státech se musí vypořádat s odlišnou vnitrostátní úpravou jednotlivých členských zemí. Odpadnutím tohoto problému by mělo dojít ke snížení nákladů na dodržování právních předpisů, které mohly pro menší podniky představovat nepřiměřenou zátěž a zároveň také překážku jejich expanze do okolních zemí.

    Základní koncept a ustanovení DSA

    Úprava se zaměřuje zejména na odstraňování nelegálního a škodlivého digitálního obsahu, odpovědnost online zprostředkovatelů za obsah poskytnutý třetími stranami a ochranu základních práv uživatelů v internetovém prostředí. Je relevantní nejen pro všechny online zprostředkovatele služeb, ale také pro jejich uživatele, ať už ze strany spotřebitelů, či business partnerů. Přičemž platí, že různé subjekty mají odlišné povinnosti vzhledem ke své velikosti a vlivu na online ekosystém.

    Nová pravidla mají za cíl především zajistit lepší konkurenceschopnost menších a středních podniků, které tvoří více než 90 % všech platforem v rámci EU. Jejich povinnosti jsou proporcionálně vyváženy vzhledem k jejich velikosti. To znamená, že nejmenší podniky jsou z nejnákladnějších povinností osvobozeny, aby nebyly neúměrně zatěžovány. To vše s přihlédnutím k zachování jejich odpovědnosti, jelikož další podstatnou stránkou úpravy je ochrana základních online práv uživatelů.

    Nejdůležitější ustanovení zahrnují:

    • Upravený odpovědnostní režim online zprostředkovatelů za nelegální obsah – od padělaného či nelegálního zboží po nenávistné projevy. Úprava zachovává základní principy směrnice o elektronickém obchodu a doplňuje je o povinnost poskytovatelů hostingů či online platforem zavést uživatelsky přívětivé mechanismy pro označení nelegálního obsahu nebo zboží. Podniky budou muset zřídit interní systém pro přijímání stížností a zajistit, aby oznámení důvěryhodných oznamovatelů (tzv. „trusted flaggers“) byla řešena prioritně. Status důvěryhodného oznamovatele může být udělen na žádost tzv. koordinátorem digitálních služeb („Digital Services Coordinator“) jednotlivých členských států těm entitám, které splňují definované podmínky – zastupují společné zájmy, mají zkušenosti a schopnosti v boji s nelegálním obsahem (například EUROPOL). Tyto entity budou následně evidovány ve veřejné databázi, která bude všem přístupná. Následné spory by bylo vhodné řešit některým z alternativních způsobů řešení sporů (ADR), například mediací, konciliací či v rozhodčím řízení.
    • Transparentní povinnosti online platforem týkající se jimi přijatých opatření. Pokud se platforma rozhodne k odstranění digitálního obsahu, musí osobě, která obsah nahrála, podat vysvětlení. Kromě toho je povinna vypracovat vysvětlující zprávu, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto o odstranění.
    • Transparentnost týkající se online inzerce a algoritmu používaného při doporučování obsahu. Platformy budou muset dostatečným a jasným způsobem informovat uživatele o tom, že jim je zobrazována reklama, kdo ji sponzoroval a uvést důvody, na základě kterých došlo k jejich přiřazení konkrétní osobě. Uživateli by se následně měla dát možnost odmítnout doporučení cíleného obsahu na základě profilování.
    • Pravidla označená jako princip „poznej svého obchodního partnera“ („Know Your Business Customer“) požadující po platformách, aby získávaly a ověřovaly informace o obchodnících partnerech předtím, než jim umožní využívat své služby. Při distančním uzavírání smluv obchodníků se spotřebiteli by rozhraní platformy mělo umožnit obchodníkům plnit jejich povinnost informovat spotřebitele o bezpečnosti jimi nabízeného produktu, což povede k lepšímu povědomí spotřebitelů o skutečných prodejcích výrobků. Platformy také budou muset uchovávat informace o obchodníkovi a prodaném zboží či poskytnuté službě pro zajištění jejich následného jednoduššího vysledování.
    • Jasněji stanovené výjimky z odpovědnosti. Zprostředkovatelé nebudou odpovědní za nezákonné chování svých uživatelů, vyjma případů, kdy jsou si tohoto chování vědomi, a přesto nezákonný obsah neodstraní. Pokud malé platformy přijmou opatření dobrovolně, nebudou odpovědné za nezákonný obsah, jestliže jej s náležitou péčí samy odhalí.
    • Povinnost zprostředkovatelů zahrnout ve smluvních podmínkách jasným a srozumitelným způsobem informace o jakýchkoli omezeních, která mohou uložit v souvislosti s využíváním svých služeb. Při tom musí odkázat na příslušné mechanismy a algoritmy, na základě kterých online zprostředkovatelé k moderaci obsahu došli. Tyto informace navíc musí být veřejně přístupné.
    • Povinnost zprostředkovatelů usazených mimo EU mít zákonného zástupce v jednom z členských států, ve kterém poskytují své služby. Ten má zajistit potřebnou spolupráci s příslušnými orgány při řešení případných sporů.

    Zvláštní pravidla jsou následně stanovena pro značně velké online platformy, které se vyznačují zvýšeným společenským významem. Jsou jimi ty, které mají více než 45 milionů uživatelů za měsíc (tedy ty, které obsluhují více než 10 % obyvatel EU). Tyto platformy mají navíc další povinnosti odrážející jejich postavení na trhu, které mají předcházet zneužití jejich systému. Za tímto účelem budou muset přijímat opatření na posouzení rizik a provádět nezávislé audity svých systémů řízení rizik.

    Kontrola a případná sankce za nesplnění povinností

    K dohlížení na přijatá opatření jmenují členské státy již zmíněné koordinátory digitálních služeb, kteří budou oprávněni přijímat stížnosti týkající se porušení povinností, tato porušení vyšetřovat a za prohřešky ukládat sankce a další restrikce. U velmi velkých platforem bude tato pravomoc náležet rovněž Evropské komisi.

    Za porušení pravidel hrozí poskytovatelům zprostředkovatelských služeb pokuta až do výše 6 % ročního příjmu či obratu. Za nepřetržitá porušení může hrozit opakovatelná pokuta až do výše 5 % průměrného denního obratu (určeného z dat předchozího finanční roku) za den.

    Co očekávat dále?

    Návrh čeká na své projednání Evropským parlamentem a Radou Evropské unie. Každá z těchto institucí může k návrhu vyjádřit své připomínky a navrhnout změny. Kromě těchto dvou subjektů se bude na jeho výsledné podobě podílet také Evropská komise. To znamená, že před konečným přijetím může úprava projít dodatečnými změnami.

    Je obtížné odhadnout, kdy bude úprava přijata a stane se účinnou. Optimisté tvrdí, že by se tak mohlo stát koncem roku 2022. Realističtější termín lze však odhadnout s přihlédnutím k obdobně rozsáhlé a významné úpravě, která byla na půdě EU nedávno přijata. V případě nařízení GDPR trvalo bezmála 5 let, než předpis prošel celým legislativním procesem.

    Vzhledem k důležitosti navrhovaných změn doporučujeme, aby společnosti, kterých se úprava bude týkat, pozorně sledovaly další legislativní proces, o kterém vás budeme v našich daňových a právních zprávách průběžně informovat.

    Příští měsíc si přiblížíme problematiku druhé části balíčku – o digitálních trzích.

    V případě dotazů se, prosím, obraťte na autory článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.

    Návrh nového předpisu o digitálních službách, který byl představen na konci roku 2020, má potenciál významně ovlivnit poskytování digitálních služeb na jednotném trhu EU. Připravované změny se dotknou široké škály online zprostředkovatelů, kteří budou muset změny reflektovat ve svých vnitřních procesech i smluvních podmínkách.

  • Rozsudek Soudního dvora EU k pravidlům převodních cen u stálé provozovny

    Michal Kašpar

    Soudní dvůr EU („SDEU“) svým Rozsudkem19 potvrdil, že aplikace pravidel převodních cen na vztahy mezi společností a její zahraniční stálou provozovnou není v rozporu se svobodou usazování.

    Předmětem sporu byla otázka, zda rumunská daňová legislativa může požadovat stanovení tržní úrokové sazby v případě poskytnutí finančních prostředků rumunskou organizační složkou italské centrále s ohledem na skutečnost, že pokud by se centrála nacházela v Rumunsku, finanční prostředky by mohly být poskytnuty bezúplatně. Rumunský požadavek na tržní vztahy mezi centrálou a zahraniční organizační složkou je obdobný jako požadavek české legislativy.

    SDEU uvedl, že rumunská legislativní úprava skutečně může svobodu usazování omezovat. Nicméně zároveň uvedl, že daňové opatření, které může narušit svobodu usazování, lze podle ustálené judikatury SDEU připustit, může-li být odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu uznanými v unijním právu.

    SDEU konstatuje, že v daném případě se o tyto naléhavé důvody obecného zájmu jedná, protože umožnit stálým provozovnám společností-nerezidentů převést zisky ve formě neobvyklých nebo bezúplatných výhod na jejich centrály by mohlo narušit samotný systém rozložení daňové pravomoci mezi členské státy.

    Není bez zajímavosti, že k projednávané věci se v průběhu řízení vyjádřilo několik členských států EU včetně České republiky a všechny dospěly ke stejnému závěru jako SDEU.

    Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autora článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Předmětem sporu byla otázka, zda rumunská daňová legislativa může požadovat stanovení tržní úrokové sazby v případě poskytnutí finančních prostředků rumunskou organizační složkou italské centrále s ohledem na skutečnost, že pokud by se centrála nacházela v Rumunsku, finanční prostředky by mohly být poskytnuty bezúplatně.

Shrnutí

Daňové a právní zprávy - leden 2021.

Archiv daňových a právních zpráv zde.

Chcete-li se přihlásit k odběru Daňových a právních zpráv, vyplňte prosím tento formulář.

O tomto článku

Autor Martina Kneiflová

vedoucí partnerka EY Česká republika

Martina řídí kanceláře EY v České republice. Jejím profesním zaměřením je daňové poradenství v oblasti lidských zdrojů. Je členkou Komory daňových poradců.

Související témata Daňové a právní poradenství
  • Facebook
  • LinkedIn
  • X (formerly Twitter)