Úvodník: Překvapené převodní ceny
Převodní ceny v naší České republice se postupně vyvíjejí. Správci daně jsou pečlivější, přísnější a sofistikovanější. Postupujeme ale stále v mantinelech OECD a odvážně by se dalo tvrdit, že vývoj je předvídatelný. Pohledem do některých vyspělejších jurisdikcí se dá vytušit, kam státní správa bude směřovat a co nás dříve či později čeká. Úroky jsme historicky srovnávali s tím, co dostaneme v bance, teď počítáme kreditní rating. Náklady plus přirážka byly vždy jen o přirážce, teď nás správce daně trápí, jestli v nákladech opravdu má být financování a forex. Berry ratio byl exotický ukazatel, teď už s ním standardně pracujeme.
Občas jsme trochu překvapeni nepříjemně, když třeba ve srovnatelných vzorcích nesmí být ztrátové roky. Někdy zase příjemně, když Nejvyšší správní soud řekne, že každé pozorování v daném vzorku je správně, nejen mezikvartilové rozpětí. Překvapení jsou ale malá a základní linie se nemění a je znovu a znovu potvrzována soudy. Správce daně musí najít spřízněnou transakci, musí prokázat, že subjekty jsou opravdu spojené, musí najít podobnou transakci a stanovit svoji cenu. A když už to všechno má, tak musí dát poplatníkovi šanci rozdíl vysvětlit.
To platilo přesně do doby, než Nejvyšší správní soud vydal své rozhodnutí ve věci společnosti Aisan Industry (7 Afs 398/2019 - 49). Krásný návod pro správce daně, jak nic z výše uvedeného vlastně nemusí platit.
Společnost nakupuje od třetích stran a prodává třetím stranám. Ale protože cenu v zásadě vyjednává skupina, jedná se o spřízněné transakce (přestože vlastně vůbec spřízněné nejsou). A tak nastupují pravidla tržních cen. Společnost je ztrátová. U limitovaného výrobce to není správně a správce daně doměřuje daň ze zisku, kterého by měla dosáhnout. Nejvyšší správní soud potvrzuje, že vlastně není vůbec potřeba najít konkrétní transakci, stačí doměřit ziskovost. Ziskovost by měla přijít od skupiny, protože ta zasahovala do cenových jednání. Nejvyššímu správnímu soudu – jindy poměrně exaktnímu – nyní stačí, že je to od „někoho“ ze skupiny a není potřeba přesně dokládat od koho. Technickým vysvětlením doměrku je dodanění odměny za hypotetickou službu, kterou společnost skupině poskytla (strpěla skupinou uvalené ceny se třetími stranami). Logické vysvětlení.
Každý případ je samozřejmě jiný. Tady byl poplatník značně nápomocen, když předložil studii převodních cen od renomovaného poradce, která přesně stanovila, že by měl dosáhnout právě kladné ziskovosti. Správce daně jen vzal, co mu poplatník naservíroval, a doměřil. Následná snaha s úplně jinou studií s opačným závěrem od téhož renomovaného poradce už skutečně nepůsobila věrohodně. Můžeme jen spekulovat, jestli soudnímu rozhodnutí pomohla i velmi rozsáhlá žaloba s řadou námitek. Nejvyšší správní soud měl potřebu poznamenat, že u takto rozsáhlého podání se není potřeba vypořádávat s každou jednotlivou námitkou (ale na náladě mu možná nepřidalo, že je tak jako tak musel přečíst).
Ponaučení? Nepolevovat v ostražitosti. Zaběhlé principy jsou důležité, ale každá situace je jiná a může vyžadovat jiný přístup. A co správci daně jednou dáte, to už nikdy nevezmete zpátky.
