Vladimír Petráček, Kryštof Chmelan
Nejvyšší soud ČR dne 12. května 2021 vydal zásadní rozhodnutí pod sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, které bude mít praktický dopad na obrovský počet obchodních korporací. Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že ujednání společenské smlouvy (stanov), podle něhož je předmětem podnikání obchodní korporace „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, nesplňuje požadavek určitosti, protože z něj není zjevné, co konkrétně je předmětem podnikání dané společnosti.
Skutkový stav
V posuzovaném případě se akciová společnost domáhala zápisu „realitního zprostředkování“ jako předmětu podnikání do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud tuto společnost vyzval k doplnění návrhu o rozhodnutí valné hromady o změně stanov společnosti v části týkající se jejího předmětu podnikání osvědčené notářským zápisem. Společnost rozhodnutí valné hromady o změně stanov nedoložila, a rejstříkový soud proto návrh na zápis změn odmítl. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí rejstříkového soudu potvrdil.
Následně proto společnost podala dovolání, v rámci kterého argumentovala, že změnou právní úpravy, jíž byla daná činnost – realitní zprostředkování – „vyčleněna“ z ohlašovací volné živnosti do ohlašovacích vázaných živností, došlo ke změně stanov označujících jako předmět podnikání obchodní společnosti „Výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Taková změna stanov však nespadá do působnosti valné hromady obchodní společnosti, která o ní nerozhoduje. Uvedená změna předmětu podnikání obchodní společnosti se projeví pouze tak, že její statutární orgán vyhotoví úplné znění stanov.
Argumentace Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud na začátek svého odůvodnění připomněl obecné soukromoprávní pravidlo, že předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je dle zákona17 jednou z obligatorních obsahových náležitostí společenské smlouvy (stanov). Účelem takového ujednání je zajistit, aby obchodní korporace vykonávala výlučně činnosti, které jí její společníci či členové určili.
Nejvyšší soud dále rozvedl, že prostřednictvím určení předmětu podnikání obchodní korporace v rámci společenské smlouvy (stanov) společníci či členové korporace v obecné rovině realizují své právo rozhodovat o základním směřování obchodní korporace. Hodlá-li obchodní korporace změnit předmět podnikání nebo činnosti, děje se tak zásadně prostřednictvím rozhodnutí společníků či členů takové korporace o změně příslušných ujednání její společenské smlouvy (stanov).
Předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je současně informací povinně zapisovanou do obchodního rejstříku. Přitom každý údaj, jenž má být zapsán do veřejného rejstříku, musí vyplývat z obsahu listiny, která je k návrhu na jeho zápis doložena. Rejstříkový soud je tak povinen zkoumat obsah společenské smlouvy (stanov) jako listiny, která musí být doložena k zápisu předmětu podnikání nebo činnosti společnosti do obchodního rejstříku. Zároveň lze do obchodního rejstříku zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace jen činnosti, které jsou uvedeny ve společenské smlouvě (stanovách).
Oproti tomu na druhé straně stojí veřejnoprávní podmínky pro živnostenské podnikání. Zejména se jedná o zákonem18 stanovené podmínky, které musí osoba splnit, aby jí bylo uděleno veřejnoprávní oprávnění k živnostenskému podnikání.
Zákon rozlišuje mezi všeobecnými podmínkami pro podnikání a zvláštními podmínkami pro podnikání. Splnění zvláštních podmínek pro podnikání je nezbytný předpoklad pro získání živností vázaných, řemeslných či koncesovaných. Pro všechny ostatní činnosti postačí splnit pouze všeobecné podmínky podnikání, přičemž tato zbytková kategorie se označuje jako „živnost volná“.
Nejvyšší soud připomíná, že toto členění je systematika úpravy veřejnoprávních pravidel, kdy zákonodárce pozitivně vymezuje činnosti, u nichž vyžaduje splnění zvláštních podmínek, a negativně vymezí, že pro výkon všech ostatních činností postačí splnění všeobecných podmínek k výkonu živnostenského podnikání. Toto členění však dle Nejvyššího soudu nemá žádný význam z pohledu vymezení předmětu podnikání ve společenské smlouvě (stanovách) obchodní korporace.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že ujednání společenské smlouvy (stanov), podle něhož je předmětem podnikání obchodní korporace „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem. Takové ujednání je proto z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivé19 a nepřihlíží se k němu. Na jeho základě tudíž není možné předmět podnikání do obchodního rejstříku zapsat.
To zejména z toho důvodu, že dle Nejvyššího soudu výkladem nelze dovozovat, že by při uvedení tohoto ujednání byly předmětem podnikání dané korporace všechny činnosti výslovně uvedené v příloze č. 4 živnostenského zákona. Nejvyšší soud zastává názor, že by žádná rozumná osoba v postavení společníka či člena obchodní korporace nemohla z tohoto ujednání usuzovat, že vůlí společníků bylo podnikat ve všech výslovně vypočtených činnostech označených v této příloze. Těch je aktuálně celkem 82, zahrnují velmi široké spektrum různých aktivit. Z těch běžných jde například o chov zvířat, přes ubytovací služby, velkoobchod a maloobchod, až po reklamní činnost a marketing. Dále také nelze pominout, že takto vymezeným „předmětem podnikání“ se odkazuje i na bod 82 přílohy č. 4 živnostenského zákona („Výroba, obchod a služby jinde nezařazené“), a tedy by se sjednávalo, že předmětem podnikání společnosti bude předem v podstatě nevymezený a neomezený okruh činností.
Nicotné jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tzn. že na společenskou smlouvu (stanovy) se hledí, jako by byla od počátku bez určení předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Zároveň zákon považuje určení předmětu podnikání nebo činnosti společnosti za jednu ze základních náležitostí společenské smlouvy (stanov). Nicotnost působí ze zákona a soud k ní přihlíží i bez návrhu, z úřední povinnosti.
Správný postup
Nejvyšší soud poskytl částečný návod pro správný postup, a to že společníci či členové obchodní korporace ve vztahu k výčtu oborů činnosti v příloze 4 živnostenského zákona zpravidla určí (a uvedou ve společenské smlouvě, resp. stanovách) konkrétní obory činnosti podle přílohy 4 živnostenského zákona. Ty budou do obchodního rejstříku zapsány jako předmět podnikání nebo činnosti korporace. V praxi přitom dosud rejstříkové soudy takto koncipované návrhy na zápis často odmítaly.
Nejvyšší soud dále rozvádí, že společníci či členové obchodní korporace zároveň nemusí při určení předmětu podnikání nebo činnosti doslovně vycházet z vymezení jednotlivých živností, jak je učiněno v živnostenském zákoně. Společníci či členové obchodní korporace proto mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje živnostenský zákon.
Pokud tak učiní, je dle Nejvyššího soudu věcí živnostenského úřadu, aby předmět podnikání určitě a srozumitelně vymezený ve společenské smlouvě (stanovách) podřadil pod příslušnou živnost uvedenou v živnostenském zákoně a následně určil, zda k takto vymezenému předmětu podnikání postačí (z pohledu veřejnoprávní úpravy) splnit všeobecné podmínky podnikání (a jde tedy o živnost volnou), anebo zda jde o živnost vázanou, řemeslnou či koncesovanou, a společnost musí splnit i další (zvláštní) podmínky určené zákonem.
Nejvyšší soud navíc připomíná, že do obchodního rejstříku se ostatně primárně zapisuje předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace, nikoli označení živnosti.
Praktické dopady
Toto aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu zásadním způsobem mění postup k zápisu předmětu podnikání nebo činnosti do obchodního rejstříku. Žádosti o zápis předmětu podnikání obchodní korporace do obchodního rejstříku, která bude mít ve společenské smlouvě (stanovách) uveden jako předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, by rejstříkový soud nyní neměl vyhovět, resp. by ji měl vyzvat k doložení znění společenské smlouvy (stanov), které bude konkrétní předmět podnikání obsahovat.
U obchodních korporací již zapsaných v obchodním rejstříku takový zápis přitom odporuje zákonu a rejstříkový soud by měl vyzvat všechny takové korporace ke zjednání nápravy, přičemž pokud ve stanovené lhůtě ke zjednání nápravy nedojde, může soud i bez návrhu rozhodnout o zrušení takové korporace s likvidací. Vedle toho jí soud může uložit pořádkovou pokutu do 100 tis. Kč.
Analyzované rozhodnutí proto bude mít obrovský dopad na praktický život obchodních korporací. Všechny ty, které mají ve společenské smlouvě (stanovách) a v obchodním rejstříku jako předmět podnikání uvedeno „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, jsou nyní povinny společenskou smlouvu (stanovy) změnit tak, že v ní uvedou konkrétní předmět podnikání. Taková změna přitom standardně vyžaduje konání valné hromady ve formě notářského zápisu.
Jak vám můžeme pomoci?
(i) Identifikujeme, zda je znění společenské smlouvy či stanov v souladu se zákonem;
(ii) Připravíme podklady pro valnou hromadu, včetně návrhu usnesení o změně společenské smlouvy či stanov;
(iii) Zastoupíme vás v řízení o změně zápisu předmětu podnikání do obchodního rejstříku.
V případě dalších dotazů se, prosím, obraťte na autory článku nebo na další členy advokátní kanceláře EY Law či týmu EY, se kterými spolupracujete.
