Je-li umělá inteligence odpovědí, kladou si generální ředitelé ty správné otázky?

Rozmach generativní umělé inteligence, který se na přelomu loňského a letošního roku dostal na titulní stránky novin, zaujal kromě spotřebitelů samozřejmě také vedoucí představitele firem a investory. Do vývoje této technologie byly investovány desítky miliard dolarů, nejvíce z oblastí vývoje léků a kódování softwaru.

CEOs jasně vidí obrovské příležitosti, které umělá inteligence přináší, a uvědomují si její potenciál. Dvě třetiny (65 %) z nich souhlasí nebo do jisté míry souhlasí s tím, že umělá inteligence je pozitivní silou – zvyšuje efektivitu podnikání, čímž přináší užitek celé společnosti, například prostřednictvím inovací ve zdravotnictví.

Podobná část respondentů věří, že dopady nahrazení lidí v pracovním procesu umělou inteligencí budou vyváženy novými rolemi a kariérními příležitostmi, které tato technologie naopak vytvoří – odmítají tedy obavy, že by umělá inteligence mohla negativně ovlivnit počty pracovníků.

I přesto se ale dotázaní ředitelé obávají jakýchkoli případných nezamýšlených důsledků umělé inteligence, což odráží i různé názory v médiích a společenské diskusi, kde je potenciál umělé inteligence velmi často stavěn do kontrastu s tématy dystopické science fiction.

„Obavy z umělé inteligence jsou v korporátním prostředí živené především nízkým povědomím o reálných možnostech technologie. Skutečná rizika je potřeba posuzovat individuálně u každé AI aplikace, protože jejich aspekty se mohou ohromně lišit,“ vysvětluje Michal Ambler, manažer v týmu pokročilé analytiky EY Česká republika.

Téměř dvě třetiny (65 %) generálních ředitelů tvrdí, že je třeba více pracovat na řešení sociálních, etických a kriminálních rizik spojených s novou budoucností poháněnou umělou inteligencí – od kybernetických útoků po dezinformace a padělání. Podobné číslo se také obává, že se dosud neudělalo dost pro zvládnutí významných dopadů a nezamýšlených důsledků této technologie, a to, jak co se podnikatelské komunity týče, tak i ve vztahu ke společnosti v širším slova smyslu.

Vlády a regulační orgány musí sehrát významnou roli při stanovování pravidel pro využívání generativní umělé inteligence. A svou roli v tom musí hrát i podnikatelská komunita, která by se měla mnohem více angažovat zejména v etických aspektech umělé inteligence a v jejích dopadech na náš běžný život a soukromí.

„Když odhlédneme od technických výzev generativní umělé inteligence typu halucinování či identifikace obsahu vytvořeného AI, musíme se postavit čelem i tvorbě přiměřeného regulačního rámce, řešení problému duševního vlastnictví nebo vzdělávání v oblasti jejího užívání,“ říká k vytváření pravidel na poli umělé inteligence Jakub Tesař, vedoucí týmu inovací, digitálních řešení a nových technologií EY Česká republika.

I navzdory svým obavám už ale generální ředitelé pracují na investičních strategiích, které maximalizují současné i budoucí přínosy umělé inteligence pro jejich firmy, a téměř polovina z nich s novou technologií počítá i při alokaci kapitálu, nejen co se úprav svých stávajících produktů či služeb týče, ale také při vývoji produktů či služeb úplně nových.

Adopci umělé inteligence podle Michala Amblera v příštích letech pravděpodobně zbrzdí splasknutí bubliny založené na vcelku rozšířené představě, že AI dokáže vyřešit všechny problémy.  „Je nutné, aby vedení firmy začalo vnímat skutečné možnosti AI v kontextu svého byznysu, a díky tomu se zaměřilo na sice třeba úzký, ale hmatatelný potenciál konkrétních aplikací,“ dodává.

Zaměření se na to nejzákladnější a kontrola toho, co je v moci vedoucích pracovníků podniku – to jsou v současném obchodním prostředí nejefektivnější strategické a provozní kroky. Projevuje se to i ve strategiích pro alokace kapitálu.

Tyto oblasti v mnoha ohledech odrážejí hlavní výzvy, kterým aktuálně generální ředitelé čelí. Ať už se jedná o měnící se geopolitické prostředí, zrychlující se inovační i disruptivní technologie nebo nutnost stát se udržitelnějším podnikem, generální ředitelé se snaží být v popředí.

Přijímání správných rozhodnutí ohledně alokace kapitálu, která podporují dlouhodobý růst a zároveň zvyšují krátkodobé výnosy pro akcionáře i důvěru zainteresovaných stran, je pro vrcholové manažery zásadní. Aby zlepšili konkurenční postavení své společnosti, odstraňují přední CEOs zejména překážky pro agilní investování.

Datově podložený, konzistentní a celopodnikový přístup k alokaci kapitálu, který se zaměřuje na kvalitativní i kvantitativní ukazatele, může generálním ředitelům pomoci přijímat objektivní investiční rozhodnutí, orientovat se v disrupcích a podporovat dlouhodobou tvorbu hodnoty.

„U inovací a disruptivních technologií nebudeme mít nikdy jistotu, kam směřujeme. Důležité je si uvědomit proč jsme se na cestu vydali a skutečně začít. Ideálně začít od základů jako jsou vhodná data a hledat byznysově relevantní případy použití. Cesta se následně začne poodkrývat sama,” dodává Jakub Tesař.

Transformací k podpoře budoucí prosperity

Tato proaktivita v oblasti kapitálu se odráží v plánech generálních ředitelů na transformaci.

Většina (63 %) oslovených zachovává, nebo dokonce urychluje transformaci svého portfolia. Pro odvážnější část respondentů bude hlavní zdroj financování jejich transformace pocházet ze zvyšování výkonnosti. To odráží, jak se prostředí za posledních 18 měsíců proměnilo z orientace na růst za každou cenu, poháněný ultra levnými penězi a zvýšenou likviditou, v nové paradigma udržitelných investic s jasnou cestou k ziskovosti nebo dlouhodobé tvorbě hodnoty.

Zásadně se změnil kontext financování. Politické zásahy sloužící ke zmírnění příznaků krize byly zdrojem atraktivního dočasného financování a dotací, kterými je trh stále částečně zaplaven. Avšak nedávné kroky měnové politiky s cílem omezit nezamýšlené důsledky přílišné likvidity, tedy prudké zvýšení úrokových sazeb v rámci boje proti vysoké inflaci, vytvořily prostředí, v němž je možné výsledné omezení úvěrů.

V důsledku toho se podniky znovu zaměřují na krátkodobou až střednědobou likviditu a dále se snaží kontrolovat náklady a finanční rizika. Tato hrozba akcentuje potřebu soustředit se na likviditu. Bezprostřední problémy, kterým čelí, se mohou týkat:

• Porozumění expozici
  • Pochopení krátkodobých a střednědobých kapitálových a likvidních potřeb (koordinace s prognózami Treasury)
  • Posouzení přístupu k hotovosti v krátkodobém horizontu (zůstatky, výpůjční facility, kapitálové výzvy) a koordinace záložních zdrojů financování podle potřeby
  • Posouzení expozice vůči partnerům z finančních institucí (zůstatky, podmínky účtů pro správu hotovosti, hotovostní produkty)

• Maximální využití interního potenciálu financování a zvýšení odolnosti při souběžném uvolnění kapitálu pro investice do transformace
  • Optimalizace řízení pracovního kapitálu
  • Snižování přímých i nepřímých nákladů prostřednictvím přístupu založeného na neustálých výzvách
  • Snaha o agilní strukturu nákladů a nízkou stopu aktiv

Je obtížné přesně předpovědět, jak vše dopadne. Jedna věc je však stále jistější – dostupnost externího financování se bude nadále zpřísňovat a zdražovat. A to bude znamenat, že nejlevnější, nejdostupnější a nejspolehlivější zdroj financování transformace společnosti může být v interní kontrole nákladů ze strany samotného generálního ředitele.